MOB uprostřed atlantického oceanu
MOB na La Grace uprostřed atlantického oceanu. aneb smutné prvenství se šťastným koncem. Po večeři sedím na zádi lodi. Sedím vedle lucerny a pozoruju západ slunce ,který hned zas tak neuvidím. Myslím na to jaká byla plavba, myslím na nespočet úžasných západů a východů slunce , na nezapomenutelnou hvězdnou oblohu, která se u prostěd noci houpe nad hlavou, na lidi které jsem tu potkal. Myslím na svoji rodinu kterou už brzy uvidím a obejmu. Myslím na hory, les a jezero, kam si uděláme výlet až přijedu domů. Děkuji ti Neptune za příjemné zážitky a plavbu. Díky za ten měsíc strávený na oceánu. Slunce se blíží k obzoru mezi mraky plné svých rudých paprsků. Vítr začíná pomalu slábnout, a loď se houpe na vlnách.
Viky se ujímá kormidla a velí skasat plachty, takhle tam nikdy nedoplujeme, první spanker. Jdu k otěžím na levoboku, plujeme na zadní vítr a spanker je vyložen na pravoboku. Srovnáme spanker na střed lodi ať ho můžeme skasat. Chytám otěže na levoboku a Petr na pravoboku , ale má tam nějaký uzel a nejde mu dobrat otěž. Asi Jirka mu ten uzel pomáhá rozmotat. Někdo povolil kontrašot a o několik vteřin později se loď na vlně zhoupla na levobok. Spanker na nic nečeká a nekontrolovatelně se řítí k levoboku, kde mu v cestě stojí hlavy Luďka a Jožky. ´´pozor na hlavy´´ zavolal jsem a taky se přikrčil. Snažil se rychle dobírat otěže vratipně aby nenarazil plnou silou do vantů hlavního stěžně na levoboku. Pravděpodobně ještě volná otěž vratiráhna se prověšená dostala mezi mě a právě přilétající vratipeň.
Cítil jsem že mně něco zachytilo a vystrčilo z lodi.(Vykoplo bude asi přesnější.) ( kdo to viděl tak říkal ‑zahlédl jsem jen tvoje nohy za zábradlím) Zavřel jsem oči a cítil se jak hozená žába vzduchem co někam padá. Cítil jsem lano co my klouže po bundě. Když to žbluňklo byl jsem v moři. Byl jsem trochu (více) překvapen že jednu chvíli dotahuji otěž a o dvě vteřiny později jsem pod hladinou a slyším šumění bublin co se derou ´´na vzduch´´ z mojí bundy a kalhot. Blesklo my hlavou že se musím držet toho lana. Držím se co to dá a divím se že vidím loď z poněkud jiného uhlu než jsem byl dosud zvykli a to ze zadu.
Slyším volání: Muž přes palubu! Co tady sakra dělám?! Slaná voda mně pálí v očích. Loď stále pluje kolem tří uzlů . Jsem tažen za lodí a snažím se omotat si lano kolem ruky. Co když začnou couvat ? Mám strach z propeleru. Když začnou couvat , tak se pustím a popouštím se o další asi čtyři metry dál za loď. Volají na mně: Michale , drž se! Drž se toho lana! Jako by mně to samotného nenapadlo! Sleduji jak kruh s bójí letí obloukem do vody. (to celé až sem mohlo trvat tak 10-15 sekund? těžko říct). Chytám kruh svázaný s bojí aby jsme ho nikde neztratily. Voda od kruhu my cáká přímo do obličeje a nosu. Loď stále pluje vpřed. Snažím se přehodit si jednou rukou kruh přes hlavu. a pod ramena.Držím se rukama lana a kruh se snaží ze mě spadnout .Mám ho pomalu v pase a není to nic příjemného. Loď zpomaluje a upravím kruh pod ramena. Kluci táhnou za lano, mam pocit že přímo pod houpající se záď lodi (asi mně chtějí vytáhnout jak kapra na udici).
´´Dotáhněte mně ke schůdkům´´ volám. Loď už skoro stojí, kluci si předávají lano kolem vantů. Snažím se jim pomoci nohama. Vlna od rozhoupaného boku lodi mi zalívá obličej. Voda štípe v očích. Kašlu, mám slano v puse a krku. Hnus. Přeji si ať už jsem z vody venku. Loď stojí a snažím se plavat ke schůdkům, mám to tak 4-5 metrů. Není těžké plavat i když jsem oblečený. Jsem u schůdků. Někomu podávám bóji a snažím se vymotat z otěže a lana od kruhu a bóje. Za lano mně asi nevytáhnou a tak čekám až se loď nakloní na mojí stranu a já budu moci se chytnout za poslední šprincl žebříku. Na třetí pokus se to daří. Natažené ruce ke mně jsou ještě dost daleko a tak se musím přitáhnout o další dva až tři šrincle nahoru. Docela se to daří. (Byl jsem rád za moje jachtařský oblečení že nepropustí vodu dovnitř, ale teď ji nepustí ani ven.) Chytám se první ruky co dostanu. Viky co udělá v pohodě 10 shybů, se mně snaží vytáhnout, ale má co dělat aby mně vůbec udržel. Určitě mám tak 120-130kg celkem . Dosáhnu nohou na stupínek a to už vím že je to v pohodě. Několik dalších rukou mně chytá a doslova vytáhnou přes zábradlí zpět na palubu.
Asi vypadám trochu otřeseně. (asi trochu jsem) Všichni se ptají jak se cítím? Jestli jsem v pohodě? Odpovídám že JO. Pepa obdivuje že jsem si zapnul čelovku, kterou jsem měl pověšenou na krku. Ale já jsem na čelovku neměl ani pomyšlení, asi se rozsvítila jak do ní natekla slaná voda. Ptají se jaká byla voda? (ani nevím) Jsem rád že jsem zpět na palubě a všem děkuji že mně vytáhli. Někdo říká že jsem se vytáhl sám! Což není až tak úplně pravda. Voda ze mě teče na palubu. Svlékám ze sebe mokré oblečení. Vlněný svetr má snad pět kilo. Utírám se a převlékám do suchého. Napadá mně že je škoda že jsem si ráno vzal čisté triko a že mi teď jedno bude na cestu chybět. (hloupé myšlenky, můžu být rád že jsem zpět na lodi.
Kdyby se to celé odehrálo o hodinu či dvě později a já nebyl schopný se na laně udržet. Mohlo to celé dopadnout trochu jinak.) Trochu se třesu, asi chladem a trochu ´´nervi´´. Sedím na palubě a srkám horký čaj co my Johny uvařil. Nálada se my zlepšuje a taky jsem se zahřál. Beru láhev rumu a každému děkuji po námořnicku. Děkuji Neptunovi a vzpomínám jak jsem mu tak asi před půl hodinou děkoval za prima zážitky. Asi my do celé té série zážitků jeden chyběl. Děkuji ti Neptune i za tento.